Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Zemřu nejpozději do Vánoc!

Potkáváte na ulici bezdomovce? Štítíte se jich, odvracíte se nebo pomůžete pětkou na krabicové víno? Napadlo vás někdy, jak by se žilo vám tam venku?

"ZEMŘU NEJPOZDĚJI DO VÁNOC!" Kdo by to bral vážně? Když vám tohle řekne chlap, který by mohl hrát v hollywoodském trháku pro ženy, nevěříte. Nechcete, byla by ho škoda! Vysoký, ramenatý, hnědooký. Zralý muž, se kterým jsem se seznámila. Takových ukázkových kousků neběhá mnoho. Kde jsem ho nabrala? Na ulici.

Žádná rychlovka. Vídávala jsem ho téměř každý den cestou na nákup nebo při jiných procházkách. Postával buď sám, nebo se svými kumpány na rohu tiché ulice v centru města. Míjela jsem (na oko bez zájmu) a uvědomovala si jeho obdivné nebo spíše mužsky lačné pohledy. Určitě se za mnou otáčel a sledoval pohyby mých nohou i zadku. Znervózňovalo mě to. Možná (zcela určitě) tak civěl na všechny kolemjdoucí ženy, které považoval za viditelné, ale já si představovala, že mě má nejradši. Ačkoli jsem se vždy těšila, že tam zas bude, nikdy by mě nenapadlo, že se dostaneme do bližšího kontaktu a určitým způsobem sblížíme. Jak by k tomu mohlo dojít? Já žila v rezidenci a on na ulici!  Brala jsem si kvůli němu kratší sukně vyšší podpatky? Ne, tak laciná nejsem. Jen ty modely pod kolena se mi už nezdály moderní… Podpatky mi zase připomínaly mladší roky, kdy mě ještě nohy nebolely. Tak proto. Kvůli cizímu chlapovi se předvádět nebudu!

Jednou mě nečekaně pozdravil. Tak mě tím rozhodil, že jsem sklopila oči jako malá holčička, zarděla se a zrychlila krok. Když jsem přešla, zaslechla jsem, jak svým kumpánům povídá: „To je nejhezčí panička v celém okolí.“

Které ženě by taková poznámka neudělala radost?

Jak plynul čas, prohodili jsme pár slov. Nejdříve jen několik vět o větru a dešti. Naše rozhovory se stále prodlužovaly, až se uvolil vyprávět mi svůj příběh. Nemohla jsem pochopit, proč tak charizmatický muž skončil na ulici. Jeho rozcuchané vlasy a ostré rysy tváře mi připomínaly Ježíše. Jmenoval se Josef. Trpěl i on na své křížové cestě?

Na setkání s ním jsem se vždy těšila. Jeho oči se smály, chvílemi byl snad i šťastný. To tehdy, než se zasmušil a s vážnou tváří mě varoval. Paničko, naslouchejte mi, dokud je čas. Cítím, že mé dny se krátí. Nevěřila jsem mu a jeho řeči považovala za další z jeho vtípků a veselých příhod ze života. Povytáhl nohavici a mně se naskytnul hrůzostrašný pohled na holeň rozežranou otevřenou ránou a do nosu mi zavanul hnilobný zápach. Musíte okamžitě do nemocnice, přesvědčovala jsem ho zděšeně. To nic není, chlácholil mě, když viděl můj úlek a slzy v očích.

Později jsem pochopila, že o své smrti mluvil vážně. Viděl v ní východisko? Jak se může mladý a v životě úspěšný muž propadnout na dno? Existuje cesta, jak jeho a podobné případy zachránit? Máme jim pomáhat nebo je nechat být, protože si svůj styl života zvolili sami? Podobné otázky mě vířily hlavou. S jeho souhlasem jsem se rozhodla Josefův příběh otevřít světu. Něco jsem stihla, něco ne.

Tak vznikla kniha ZOUFALEC.

www.theaschejbalova.com

 

 

 

Autor: Thea Schejbalová | středa 5.8.2015 3:12 | karma článku: 15,86 | přečteno: 1514x
  • Další články autora

Thea Schejbalová

Sedni! Promluvíme si.

KOLIKRÁT SE Valérie ve vzpomínkách vracela k tomuto odpoledni! Kolikrát s úsměvem vzpomínala, jak tam před Ernestínou stála v trapném úžasu, že úplně zapomněla říct - děkuji.

14.3.2016 v 21:33 | Karma: 5,95 | Přečteno: 322x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

S konečnou platností.

A TAK HNED v prvních okamžicích, co Zuzka zbožně převzala osudový klíč, dala se do práce. Do nového domova si přestěhovala oblíbené věcí jako milované knížky, talismany, panenku z dětství, porcelánovou vázičku.

7.3.2016 v 21:49 | Karma: 10,73 | Přečteno: 520x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Co dělala? Schovávala se.

VALÉRIE SI VZPOMÍNÁ, jak jednou odpoledne (asi měsíc před svatbami) zadrnčel na jejím pracovním stole telefon.

29.2.2016 v 21:53 | Karma: 6,06 | Přečteno: 649x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Příště se lépe dívej

KDYŽ VALÉRIE POPRVÉ překročila práh domu Norbertových rodičů, první, co musela vytrpět, bylo předstoupit před Ernestínu, mírně se uklonit a srdečně si potřást s její drobnou masitou ručkou.

22.2.2016 v 21:50 | Karma: 6,74 | Přečteno: 521x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Bylo vhodné mluvit o lásce?

NA CELOU VĚC se však podívejme zevrubněji, protože fotografie je jen kus naleštěného papíru, mapujícího nepatrný časový úsek a celistvost situace jí zákonitě uniká. Ponořme se pod povrch.

15.2.2016 v 21:24 | Karma: 6,57 | Přečteno: 412x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

I na tebe se něco chystá!

NAZÍTŘÍ SE MÁMA na zpáteční cestě z práce zastavila na poště, aby odeslala dopis. Právě šla od přepážek a sestupovala po schodišti, kdy byla pevnost její nervové soustavy opět nemilosrdné zkoušena.

8.2.2016 v 20:36 | Karma: 6,59 | Přečteno: 801x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Velké egoistické sousto.

ALE POJĎME DÁL. Léto se v tom padesátém prvním posunulo do července a mému otci stále zbývalo několik týdnů, které byl nucen prožít ve vojenském mundůru.

1.2.2016 v 20:40 | Karma: 6,73 | Přečteno: 313x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Zlatavé hlavičky pečených vdolečků

Dopis jsem odložila a přistihla se, jak se usmívám. Přečtené věty byly natolik živé, že jsem v jednu chvíli podlehla iluzi, jako bychom všichni svorně seděli za jedním stolem a povídali si.

20.1.2016 v 21:10 | Karma: 5,33 | Přečteno: 415x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Odpověď šokované nevěsty

Vytáhla jsem další dopis a to, co jsem četla, jsem si okamžitě představovala. Např. že je pátého července roku 1951 a venku je krásný sluneční den...

14.1.2016 v 21:10 | Karma: 8,28 | Přečteno: 1052x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Sten zhrzeného ženicha

Otevřela jsem dvířka na půdu a uvolnila kovové schůdky z úchytu. Vylezla jsem nahoru a ocitla se na čerstvých, smrkem vonících prknech, na kterých ležely staré krabice, napěchované památkami z rodičovského domu. Dychtivě jsem ...

5.1.2016 v 21:35 | Karma: 8,30 | Přečteno: 531x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Co se kdysi stalo v kloboučnickém krámku?

Na počátku bylo jedno zcela náhodné setkání! V kloboučnickém krámku. Valérii bylo dvanáct let, když si jednoho odpoledne v žáru letního slunce vyšla se svojí matkou Márii korzovat po městě. Odmalička vášnivě hltala biograf...

15.12.2015 v 22:00 | Karma: 9,60 | Přečteno: 470x | Diskuse| Ona

Thea Schejbalová

Násilí ve vztahu: rozkoš nebo utrpení?

Toužily byste se stát na jeden rok milenkou? Znělo by to pro vás zajímavě, lákavě? Možná pro mnohé, kteří touží po lásce, po změně nebo objetí s nádechem již odeznělé vášně nebo alespoň špetky zájmu.

22.10.2015 v 20:35 | Karma: 10,40 | Přečteno: 957x | Diskuse| Ona
  • Počet článků 13
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 682x
Původně lékárnice, nyní česká spisovatelka maďarského původu. Dosud uveřejnila 2 díla: ZOUFALEC (Thea Schejbalová) a ROK MILENKOU (pod pseud. Elvíra Hörömpöli. Další romány se připravují do tisku. Hledám zajímavé lidské osudy, smutné i veselé.

www.theaschejbalova.com

Seznam rubrik